Hlavní menu


 

 

 

.

 Báseň o Lipici

Lipické údolí

Max.B.Stýblo

  Velikou báseň vepsals do skal, Bože,  tam u Lipice, v koutě jižních  Čech!

  Tajemství Věků ustlal jsi tu lože,  proměnil slovo v kapradí a mech,

 

  Balvanů hlavy v kyklopské jsi valy  tu seřadil jak chmurný věků hrad,

  divoké vody, jež údolím se hnaly,  jsi v bystrou píseň Hejlovky chtěl spjat !

 

  Tu běží, zpívá, stříbřitě se pění  a poměnek ji vroubí modrý sad

  a lesy kolem, plné jasu, chvění,  jak v motlitbách by chtěly zazpívat.

 

  Velikou báseň vepsals do skal, pane,  nesmírné epos milionů let.

  tu v žasu, zmámen, člověk – červík stane  a nechce se mu do života zpět,

 

  Vše voní, jásá, plane v slunka záři  a žhavý brokát skrytý kryje luh,

  zde patřím Bože, do svatých tvých tváří,  zde tuším bože co je vlastně Bůh.

 

  Černá noc když na tvé valy klesá,  a rudý měsíc vyjde nad řekou,

  řev dávné zvěře slyším náhle z lesa  a dravé oči svítí težkou tmou

 

  Duch letí zpátky miliony věků,  kdy údolím se řítí dravý tok,

  kdy v této zemi prostých reků,  se první stavěl našich předků krok.

 

  A z jitřních zpěvů, jichž tu vůně dýše  z ran země rodné, pro níž schýlil leb,

  poprvé radlo v tvrdé zakles líše,  by potomkům tu tvrdý dobyl chléb.

 

  Velikou báseň vepsals do skal, Pane,  tam u Lipice – Slavný věků děj!

  Kéž každý poutník vděčně tady stane!  ty Pelhřimove, dál ji uchovej!

 

  psáno 15. a 16. VII. 1938 v Lipici.

 

 

Firmy v Lipici


 .
.
.

.