Ing. Jan Beneš
Zemědělská produkce
|
Hlavní MENU |
Soukromá zemědělská farma Chodeč
Chodečský mlýn
Západně od Pelhřimova u odbočky ze silnic na Tábor směrem na Lipici leží u říčky Hejlovky dvůr a mlýn zvaný Chodeč. Název tohoto místa ma prastarý slovanský původ buď od slova choditi, nebo se možná vztahoval k člověku příjmením Chodecz, který budovu postvil a bydlil tu v dávné minulosti, a tak se místu začalo říkat Chodczi - tedy Chodči.
První dochovaná historická zpráva o mlýně v Chodči se nachází ve spisech z roku 1593, kdy byla uzavřena smlouva za účelem rozdělění cesty k Pejškovu gruntu s tím, že po pravé straně příslušely grunty k Chodči a po levé straě ke Stanovicím Stanovicím „ tak, jak mezníky vykazované jsou“. Mlýn na Chodči však vznikl již dříve, neboť Pelhřimovští konšelé asi kolem roku 1590 povolili svému primasovi Janu Hodáčkovy postavit nový mlýn na Chodči, jak dokládá zápis „vejmelného“ odváděného do panských důchodů. Pelhřimovští konšelé dali toto povelení s výslovnou podmínkou, že „to nemá být na újmu užitkům jejich mlýnů obecných“. A pod přísnou pokutou zakázali svým poddaným mlít na Chodči. Rozhodnutí císařské komise v červenci 1599 pak mlecí právo mlýna na Chodči omezilo jen na poddané Hodáčkových dědiců v Dubovicích a na lidi svobodné.
Možné je, i když fakticky doklad o tom nemáme, že již přčed tím na Chodči lýn byl. Domníváme s tak proto, že horní vsi jako Pejškov, Stanovice a Dubovice neměli žádné vhodnější místo pro mletí. Dokládá to i zmínka z roku 1594 o tom že Hpodač koupil mlýniště Chodeč od stanovského nápravníka Jiříka Vichra za 231 kop a vystavěl na tom místě znovu mlýn i dvůr. Snad předtím Chodeč postihla nějaká nedobrá událost, oheň či jiná přírodní katastrofa. Později se dovídáme, že mlýn Chodeč měl vztah k majitelům domu čp. 17 na náměstí v Pelhřimově. Podobně hovoří o chodečském dvoru a mlýnu zápis z roku 1790 i zpráva Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1844. O vyhoření Chodče existuje záznam rovněž z roku 1880. O dva roky později tehdejší majitelé Chodče BHenedikt a Bohumil Herrmannové mlýn obnovily. Z roku 1901 máme opět záznam o požáru na Chodči. Obnova mlýna však tentokrát nastal aaž roku 1909 a proved ji majitel Karel Lipš, jak dosvědčuje letopočet umístěný uprostřed věnce na spodním mlýnském štítu. Dalším majitelem chodečského mlýna se v roce 1921 se stal Ferdinand Dvořák, jenž u mlýna zřídil pekárnu. Záznamy hovoří o tom, že na nějaký čas odjel i s rodinou doAmeriky, ale vrátil se zpátky na Chodeč a s novými poznatky získanými na cestách se dál věnoval práci na mlýně a v pekárně. Začal péci různé pečivo – makové buchty, koblihy, koláče, rohlíky a jiné – ve větším množství a rozvážel je po okolních vsí koňským potahem. Při prodeji používal obchodní taktiky: v ostatních pekárnách a obchodech dávali tehdy ze jednu korunu pět kusů pečiva, u něho zákazník obdržel šest kusů. Pravda, pečivo bylo o něco menší, ale lidé měli pocit, že nakoupili levněji a lépe.
Po Ferdinandu Dvořákovi se majitelem mlýna a dvora v Chodči stali Pošvářovi. Veškerý majetek jim však v roce 1953 zkonfiskoval tehdejší režim a převzal jej státní statek, jehož zásluhou došlo k zruinování. Po roce 1990 byl mlýn i dvůr v restituci vrácen majiteli. Mlýnice dosud stojí s většinou původního vybavení v schátralém stavu, také asi kilometrový vodní náhon, který prochází pod oběma zdejšími silnicemi, je stále udržo
|
Související odkazy |
|
Užitečné odkazy |